Vzducholodě se v Rize nestavěly, přesto je tu kus jejich historie

Při pohledu na město Rigu shora, z věže baziliky sv. Petra, na první pohled zaujmou objekty rižského centrálního trhu. Pětice podélných budov – čtyři jakoby srovnané do řady vedle sebe a pátá připojená kolmo k nim - je údajně největším tržním místem v Evropě. Aby také ne, jedná se totiž o bývalé hangáry pro stavbu a opravy vzducholodí Zeppelin, dočtete se ve všech průvodcích. A také, že v Rize vyrostly ve 20. letech minulého století v duchu secese a Art Deco. Jenže to už je první indicie, která příběh zpochybňuje. Proč by v Rize v době, kdy už vzducholodím pomalu zvoní umíráček, stavěli tak rozsáhlý komplex pro opravy nebo dokonce stavbu těchto létajících kolosů? Odpověď je celkem jednoduchá. Nejedná se o původní hangáry, ale o využití stavebních částí bývalých hangárů, určených pro opravy vzducholodí během první světové války. Ty původně stály na letišti Vaiņode na jihozápadě dnešního Lotyšska, poblíž lotyšsko-litevských hranic. V roce 1916 byly na Vaiņode postaveny dva hangáry typu Walhalla a Walther, dlouhé 240 metrů, a plocha se postupně stala jednou z největších základen vzducholodí v Evropě, kdy zde byly umístěné LZ58 (vojenským značením LZ88 nebo L25), LZ68 (LZ98), LZ 75 (L37), LZ84 (L38) a SL14. Základna ale měla problémy se zdrojem plynu, ten sem musel být dovážen po železnici.

Tržiště v Rize
Když bylo v roce 1922 rozhodnuto přesunout rižský přeplněný a vysoce nehygienický trh Daugavmala na nové uzavřené místo, vyhlásila k tomu městská rada soutěž. Jednu z nejvyšších cen obdrželi architekt Pāvils Dreijmanis a technický inženýr S. Žitkovs za návrh využití kovových konstrukcí z původních německých hangárů pro Zeppeliny z Vaiņode. Stavba tržnice byla zahájena v červnu 1924 a dokončena na podzim 1930, přičemž na dva roky musela být přerušena kvůli finančním problémům. Obvodové zdivo hal bylo vystavěno z kamene a železobetonu do výše, aby dosavadní zbytečně veliké objekty byly snížené z původních 37 metrů na "pouhých" 20 metrů. Na tento základ byly přeneseny půlkulaté střechy z hangárů ve Vaiņode. Dne 2. listopadu 1930 byl veřejnosti poprvé otevřen největší a nejprogresivnější trh na světě. Hangáry už v té době byly ve stylu Art Deco, místo vrat se zhotovilo prosklené průčelí a haly byly vzájemně propojeny. Celková rozloha byla 57 000 metrů čtverečních, kdy vedle prodejních, kancelářských a skladových prostor byla vybudována také stáj pro 170 koní a v roce 1936 přibyla nejmodernější ptačí jatka ve státě. Budovy měly moderní ústřední topení a elektrické osvětlení a byly kompletně podsklepeny. Hangáry tržnice se staly nejen zajímavým architektonickým prvkem koloritu Rigy, ale především střediskem obchodu. Podle pamětníků zde údajně ve své době nakupovalo až sto tisíc lidí denně. Ani po rozpadu Sovětského svazu nástup divokého kapitalismu tržnici o její atmosféru nepřipravil. Secesní jádro města včetně hangárů, tedy přesněji dnešní tržnice, byly zapsány v roce 1998 do seznamu památek světového dědictví UNESCO.

Jedna záhada je tedy rozluštěna a hned je tu další – hangáry na Vaiņode byly dva, ale hal v Rize je pět. S tím nám pomohl letecký snímek. Měřením zjistíme, že čtyři haly současné tržnice jsou dlouhé cca 80 metrů a jedna okolo 120 metrů. To máme (4 x 80) + 120 = 440 metrů. Byly-li opravdu původní hangáry dlouhé 240 metrů, pak to na střechy všech pěti hal bohatě stačilo, jen se podle potřeby ocelové konstrukce rozdělily. 

Tím by mohla historie vzducholodí v Lotyšsku končit. Připouštíme, že neslavně, i když pavilony tržnice tvoří dva z devíti dodnes alespoň částečně dochovaných hangárů pro Zeppeliny na světě. Naštěstí ale historie napsala i další řádky o vzducholodích v Lotyšsku. 

Vzducholodě nad Lotyšskem
Nevíme, kdy se u Rigy poprvé objevila vzducholoď. Nebudeme věřit tomu, že toto významné místo Evropy bylo zážitku z létání ušetřeno, zejména, když za I. světové války byl nad Baltem celkem slušný provoz. Je možné, že u Rigy byl v prvních dvou letech války spatřen LZ 28, který do sestřelení ruským dělostřelectvem na podzim roku 1915 měl nad přilehlými mořskými vodami absolvovat 47 průzkumných letů. Jisté ale je, že přímo nad Rigou se vzducholoď objevila v noci z 15. na 16. září 1916, kdy Zeppelin LZ 56, vojenským značením LZ 85, kroužil nad vlakovým nákladním nádražím, shodil na něj několik bomb a odletěl až poté, co na něj byla zahájena palba. V lotyšské národní knihovně jsou uchovány snímky údajně z této akce. To je však sporné. Už proto, že jsou pořízeny ve dne a hlavně jsou do nich ručně domalovaná letadla, nejspíš pro zvýšení dramatičnosti. Podíváme-li se do diskusí na lotyšských webech fanoušků vojenství a letectví, zjistíme, že autentičnost fotek z roku 1916 rozporují i sami Lotyši, kteří se domnívají, že fotky jsou až z roku 1930 (viz pokračování). 

Hrabě Zeppelin
Významnější pro nás je pozdější poválečná historie, která je přímo spojena s hrabětem Ferdinandem Adolfem Heinrichem Augustem von Zeppelin. Jen pro dokreslení - Zeppelin byl důstojníkem pruské armády, který v roce 1890 odešel do důchodu. Mimo jiné se za služby zúčastnil americké občanské války, kde se seznámil s používáním balónků. Nejspíše tam se nadchl pro hledání možnosti řízených létajících aparátů. Začal vymýšlet způsoby, jak vytvořit spolehlivě řiditelnou vzducholoď a 2. července 1900 poprvé vzlétla jeho první vzducholoď LZ1, s tělem 128 metrů dlouhým, o průměru téměř 12 metrů, se dvěma motory a s nosností 12 tun. Zeppelin do tohoto projektu investoval 300 tisíc říšských marek, 100 tisíc přidala pruská vláda, která vycítila potenciál takového stroje pro armádu. Popisovat další projekty hraběte Zeppelina by nejspíše bylo oním nošením dříví do lesa. My jen konstatujeme, že v roce 1908 založil Ferdinand von Zeppelin společnost Luftschiffbau Zeppelin, která jeho vzducholodě vyráběla a že 8. března 1917, v době největšího rozmachu svých vzducholodí, hrabě zemřel. Co to má hrabě společného s Lotyšskem? Hned tedy pokračujeme. Když Zeppelin ukončil vojenskou kariéru generálmajora, ocitl se také v Jaunlaicene (u dnešních hranic Lotyšska s Estonskem), kde se seznámil s baronkou Isabellou von Wolfovou z Vecgulbene. Tu si později vzal za manželku. Isabella se nejspíše také "nakazila" manželovou touhou po létání a prodala panství Vecgulbene za 600 000 rublů (asi 40 000 říšských marek). Tyto peníze "přidala" na stavbu manželových prvních dvou vzducholodí LZ1 (1900) a LZ2 (1906). 

Ale ani tím to ještě nekončí
Více než deset let po smrti Zeppelina, v roce 1928, byla dokončena v Německu dosud největší vzducholoď světa, která měla znovu přinést zemi ztracenou slávu. Pojmenována byla na počest průkopníka stavby vzducholodí Hrabě Zeppelin – LZ 127 Graf Zeppelin. Poté, co v roce 1929 oblétl svět, po několika odkladech kvůli počasí v červenci 1930 navštívil Graf Zeppelin také Rigu a následně absolvoval přelet do Helsinek a Tallinu. K tomu se se váže historka, že občané města, pobouření německými symboly na vzducholodi (ale podle fotografií v té době žádné vzducholoď nenesla, jen označení GRAF ZEPPLIN), požadovali uzavření kina v Mariinské ulici, které patřilo německému majiteli a říkalo se mu "Zeppelin". Nakonec je prý uspokojilo jen jeho přejmenování. Podruhé letěl Graf Zeppelin nad Lotyšskem 11. září téhož roku, kdy mířil z Daugavpils (v jižním Lotyšsku) do Moskvy. Podle pověstí ale po přeletu hranice do vzdušného prostoru SSSR sovětští pohraničníci na vzducholoď začali střílet. Později se prý Moskva omluvila s tím, že se jednalo pouze o pozdravné výstřely. 

A jen na doplnění: Graf Zeppelin v roce 1931 absolvoval průzkumnou výpravu podél severní hranice Sovětského svazu, kdy také zavítal k severnímu pólu a až do sešrotování roku 1940 pravidelně létal na linkách z Evropy do severní a jižní Ameriky. Nalétat měl více než 1,6 milionu kilometrů. 

Při psaní textu byly využity lotyšské weby a chaty fanoušků o letectví a vojenství a turistické průvodce.